Poruchy spánku u dětí a dospívajících


Poruchy spánku u dětí jsou poměrně časté, vyskytují se u 30 % dětí a dospívajících.

Důsledkem poruch spánku u dětí je hyperaktivita, poruchy nálad a chování, zhoršuje se fungování paměti, schopnosti abstrakce, soustředění, reakční čas, schopnost rozhodování, plánování a řešení. Ospalé děti jsou podrážděné, neklidné, impulzivní, někdy plačtivé, lítostivé, emočně labilní, úzkostné, mají horší školní prospěch.

Lékaři obvykle dělí poruchy spánku u dětí na tyto základní kategorie:

  1. Poruchy spojené s nedostatečně dlouhým nebo nekvalitním spánkem.
  2. Hypersomnie – zvýšená spavost.
  3. Parasomnie – abnormální projevy, které se objevují v průběhu spánku nebo při probouzení (náměsíčnost, noční děsy, noční pomočování).

Poruchy spánku u dětí v závislosti na věku

V novorozeneckém věku se skutečné poruchy spánku vyskytují výjimečně, jde spíše o to, že rodiče nemají přesnou představu o potřebách a fyziologickém průběhu spánku novorozence (aktivní spánek převládá atp.).

V kojeneckém věku je nejčastější poruchou spánku tzv. porucha z naučených asociací při usínání, tzn. dítě je zvyklé usínat za určitých podmínek (při krmení, v přítomnosti rodiče, při houpání). Pokud tyto podmínky nejsou splněny, dítě usíná hůře, často se budí a je neklidné.

K dalším častým příčinám poruch spánku v tomto vývojovém období dítěte může patřit temperament dítěte (aktivnější dítě hůře usíná, má možná i menší potřebu spánku), poruchy výživy, nevhodná spánková hygiena (dítě nemá pravidelný denní režim včetně ukládání ke spánku či podmínky, v nichž spí, jsou nevyhovující – přílišný hluk, světlo, teplo…). V době objevení se prvních zoubků se může přechodně vyskytnout tzv. bruxismus, což je skřípání, cvakání zubů během spánku. Jde o krátkodobou poruchu.

Všechny výše uvedené poruchy většinou nevyžadují žádný větší lékařský zásah, jen úpravu spánkového režimu a prostředí, ve kterém dítě spí.

V předškolním věku je spánek relativně stabilní a nespavost nebývá častá. Objevuje se porucha usínání a udržení spánku, jejíž příčinou je porucha režimu. Projevuje se prodlouženou dobou usínání, dítě vyžaduje přítomnost rodiče nepřiměřeně dlouho a často se po jeho odchodu probouzí.

U syndromu nočního ujídání (upíjení) dítě vyžaduje při nočním probuzení jídlo či nadměrné množství tekutiny (nad 350 ml). Jde o naučený stav, nikoliv fyziologickou potřebu dítěte.

Asi 3 % předškolních dětí postihují noční děsy. Projevují se obvykle do tří hodin po usnutí úzkostným křikem a probuzením dítěte provázeným zrychleným dýcháním a tlukotem srdce, dítě bývá zpocené, nelze je uklidnit ani probudit a po probuzení má zhoršenou orientaci, po uklidnění usne a na příhodu si ráno nepamatuje. Výskyt nočních děsů je nepředvídatelný, může jej podpořit únava, stres, silné emoční prožitky.

V předškolním a mladším školním věku se poměrně často také vyskytuje somnambulismus (náměsíčnost). Podobně jako noční děsy se objevuje do tří hodin po usnutí, dítě odchází z lůžka, pohyby jsou nekoordinované, necílené.

Pro léčbu obou těchto poruch je obvykle dostačující poučení rodičů a zajištění bezpečného prostředí pro dítě (zabezpečení oken, zamezení pádu z výšek – patrové postele…).

U 10–15 % dětí mezi třetím a šestým rokem se objevují noční můry, vyznačují se přítomností snů, které mají velice nepříjemný obsah – často s tématem ohrožení života, ztrátou jistoty, zesměšnění apod. U nočních můr nebývá obvyklý žádný doprovod ve formě výkřiků, tělesných projevů (prudké posazení se na posteli apod.), jak je tomu u nočních děsů. Dítě si po probuzení detailně vzpomíná na obsah snu, což u nočního děsu ne. Velmi časté je opakování stejných nebo podobných témat. Po probuzení se z noční můry se dítě rychle zorientuje v realitě. Výskyt nočních můr ovlivňují traumatizující události, proto jsou v léčbě upřednostňovány psychoterapeutické postupy.

Až u 50 % dětí se objevuje somnilokvie (mluvení ze spánku). Jde většinou o neškodnou záležitost, tato porucha však může také provázet posttraumatickou stresovou poruchu nebo epilepsii, a pokud je spojena s pohybovou aktivitou, měla by být důvodem vyhledání lékaře.

K poruchám předškolního a školního věku patří obstrukční spánková apnoe – je to stav, při kterém dochází k opakovanému, nekontrolovanému zadržení dechu (apnoické pauze) po určitý časový interval. Apnoe doprovází pokles kyslíku v krvi a zpomalení srdeční činnosti. Hlavními příznaky jsou chrápání, apnoické pauzy, opakované buzení se během spánku, které vede ke zhoršení kvality spánku. Častou příčinou jsou zvětšené nosní či krční mandle, méně častou výraznější obezita dítěte. K potvrzení diagnózy je nutné polysomnografické vyšetření ve spánkové laboratoři. Podstatou tohoto vyšetření je, že vyšetřované dítě má na těle během spánku připevněnu celou řadu sond. Některé z těchto sond slouží k měření elektrické aktivity mozku – EEG, další měří aktivitu svalstva – například na obličeji nebo pohyby očí. Ve většině případů se zaznamenává také dechová aktivita hrudníku a břicha (pás na hrudníku a břiše), proudění vzduchu před ústy a nosem (sonda před nosem a ústy) a sycení krve kyslíkem. Někdy lékař může doporučit odstranění mandlí.
V tomto věku se mohou začít projevovat příznaky narkolepsie: denní ospalost a ataky spánku. Podezření na zvýšenou spavost by mělo být důvodem k podrobnému vyšetření nejprve u pediatra. Léčba je individuální, obvykle se využívá kombinace režimových opatření a léků, které ordinuje dětský neurolog.

V dospívání se velmi často rozvíjí porucha cirkadiálního spánkového rytmu. Dochází k ní vlivem nedostatečné spánkové hygieny, kdy dospívající v rozporu s fyziologicky zvýšenou potřebou spánku hromadí během pracovního týdne spánkový dluh, který dospává o víkendu. K narušení vnitřního časování významně přispívá i páteční či sobotní nedostatek nočního spánku u dospívajících, kteří se účastní celonočních hudebních a tanečních akcí, spojených s konzumací energetických nápojů a povzbuzujících látek (drogy). Důsledkem je velmi často porucha spánku, která se projevuje neschopností usnout v přiměřenou dobu, pozdním usínáním, často až v časných ranních hodinách, neschopností ráno vstát, denní únavou a poruchou soustředění. V léčbě této poruchy je především nutná úprava spánkového režimu, dodržování zásad spánkové hygieny a obnovení nastavení vnitřního časování. Léčba je obvykle dlouhodobá, úprava doby uléhání a vstávání musí být postupná a dodržování režimu by mělo být důsledné. Pokud nejsou dospívající ochotni upravit svůj denní a noční režim a dlouhodobě jej dodržovat, bývá podávání léků pro navození spánku (hypnotika) neúčinné. Postupně dochází k rozvoji chronické spánkové deprivace se všemi důsledky, především negativním ovlivněním činnosti mozku (hyperaktivita, poruchy nálad a chování, zhoršuje se fungování paměti, schopnosti abstrakce, soustředění, reakční čas, schopnost rozhodování, plánování a řešení).

Poruchy spánku spojené s jiným onemocněním

Nejčastěji se objevují poruchy spánku jako první varovný signál při rozvoji psychických onemocnění – nejčastěji se vyskytují u neuróz, depresí a návykových poruch.

Spánkové poruchy se vyskytují i u jiných onemocnění, mezi něž patří epilepsie, gastroezofageální reflex (což je zpětný tok žaludečního obsahu do jícnu, které vede mimo jiné i k narušení plynulosti spánku), syndrom neklidných nohou (je charakterizován nucením pohybovat končetinami – převážně dolními. Tento příznak se objevuje v klidu a je významnější večer a v noci. Ve své rozvinuté formě symptomy onemocnění výrazně ovlivňují život pacientů, způsobují poruchu spánku a v těžších případech až i denní ospalost…). Dále u všech onemocnění, která se projevují bolestí nebo pocity nepohody, například svěděním u kožních a parazitárních onemocnění, které se zhoršuje v teple po ulehnutí do postele.

Léčba poruch spánku

První podmínkou správné léčby je rozpoznání příčiny poruchy spánku. Vždy je nutné při podezření na poruchu spánku navštívit pediatra a ten následně může doporučit další podrobné vyšetření dítěte, zejména neurologem. Pokud je vyloučeno, že se jedná o nespavost na podkladě jiného onemocnění, je pak většinou léčba zaměřena na úpravu spánkového režimu a dodržování pravidel spánkové hygieny. Mezi základní pravidla spánkové hygieny patří:

  1. Zajištění, aby dítě mělo dostatečnou pohybovou aktivitu během dne, nejlépe na čerstvém vzduchu.
  2. Zajištění, aby dítě nebylo v průběhu dne přetížené nadměrným množstvím aktivit (kroužky atp.).
  3. Omezení kofeinu a dalších aktivujících látek v pozdním odpoledni a před usnutím.
  4. Omezení velkých emočních prožitků před spaním.
  5. Po ulehnutí do postele zamezení dítěti v hraní si a dívání se na televizi.
  6. Místnost pro spaní by měla být vyvětraná, tichá, pokud dítě trvá na osvětlení, mělo by být tlumené.

Pro malé děti pak platí:

  1. Usínání napomáhají navodit večerní rituály, které by neměly být ničím rušeny (koupání, mazlení, společné prohlížení knížek, zpívání…).
  2. Dítě by mělo mít jistotu, že rodič je nablízku pro případ potřeby.
  3. Při nočním probuzení dítěte by měl rodič klidně zjistit, co potřebuje, a vyhovět mu v nezbytně nutné míře – nedávat mu jíst, při pocitu žízně dát napít malé množství neslazené tekutiny.
  4. Nezačínat hru ani rozhovor, který nesměřuje k opětovnému klidnému uložení dítěte a jeho spánku.

Léky v léčbě poruch spánku u dětí se používají zřídka a většinou je doporučuje odborný lékař – neurolog na podkladě řady vyšetření.

 

Zdroj: Pediatr. pro Praxi, 2008; 9(2). MUDr. Petra Uhlíková: Poruchy spánku u dětí a dorostu z pohledu pedopsychiatra