Antibiotika u dětí


S tématem Antibiotika u dětí nás zajímala spousta dotazů týkajících se rezistence na antibiotika, CRP testu, snížení imunity, šetrnost antibiotik u nejmenších dětí a mnoho dalších. Na dotazy nám odpověděla odbornice na antibiotika MUDr. prim. Václava Adámková, které touto cestou velmi děkujeme.

Jaké máme skupiny antibiotik pro děti a v čem se liší?

Obecně se jednotlivé skupiny antibiotik nevymezují pro děti či dospělé pacienty. Skupiny antibiotik se většinou liší mechanismem antibakteriálního účinku a spektrem účinku. Vzhledem k tomu, že „děti“ zahrnují velké věkové rozpětí 0 až 18 let, tak lze obecně říci, že všechna existující antibiotika lze pro děti použít. Výjimku by mohla teoreticky tvořit chinolonová antibiotika, která by neměla být podávána do 17 let věku. Na druhé straně jsou situace, kdy je třeba tato antibiotika podat, protože jinou možnost nemáme a pak volíme mezi „off label“ podáním a záchranou života…

Jaké jsou vedlejší účinky a nevýhody antibiotik?

Těch nežádoucích účinků je celá řada, některé jsou více jiné méně závažné, některé mohou pacienta poškodit na celý život, záleží na druhu antibiotika a vnímavosti jedince. Mezi ty nejčastější určitě patří různé formy alergií od benigních vyrážek až po obraz anafylaktického šoku, zažívací obtíže, pocit pachuti v ústech apod. Na tyto upozorní sám pacient, protože je subjektivně vnímá, ale mezi nežádoucí účinky též patří nefrotoxicita, tj. akutní poškození ledvin (aminoglykosidy, glykopeptidy), ototoxicita, tj. náhlé poruchy sluchu (aminoglykosidy), hepatotoxicita, tj. poškození jater (potencované aminopeniciliny, cefalosporiny) apod., které bez laboratorního vyšetření neobjevíme a mohou vést k trvalému poškození pacienta. Velmi nepříjemným vedlejším účinkem je též rozvoj postantibiotické kolitidy, tj. akutní zánětlivé onemocnění tlustého střeva, jejíž incidence dramaticky narůstá a stává se problémem nejen v nemocnicích, ale i v komunitě a u dětí.

Jak se stravovat při ATB a k čemu jsou vhodná probiotika?

Stravování zásadně neovlivňuje účinnost antibiotik s výjimkou mléčných výrobků a tetracyklinových antibiotik. Na druhé straně lze např. ovlivnit pH moči a tím zvýšit účinnost některých antibiotik. Ovlivnění střevní mikrobioty je častým nepříjemným následkem antibiotické léčby a probiotika by měla sloužit k omezení tohoto dopadu. Ale mnohá antibiotika samozřejmě ničí i kultury mikroorganismů v probiotických přípravcích, takže má smysl spíše co nejdříve ukončit antibiotickou léčbu, umožňuje-li to stav pacienta a poté obnovit případnou narušenou rovnováhu mikrobioty.

Kdy dochází k rezistenci na ATB ? Je to opravdu příčina nadužívání?

K rozvoji rezistence může dojít kdykoliv. Získaná rezistence vzniká buď genetickými změnami, nebo fenotypickou adaptací. Prakticky již po zavedení nového antibiotika se objeví rezistentní kmeny. Selekční tlak nadužívaní antibiotik je jen jednou z příčin. DNA kódující rezistenci tu byla dávno před vývojem lidského pokolení a bude tu i po nás, pouze náš přístup k antibiotické léčbě znamenal odbrzdění regulačních mechanismů a diverzifikaci genů rezistence.

Mohou ATB oslabit dětem imunitu?

Paradoxně ano, např. některá betalaktamová antibiotika na přechodnou dobu utlumí sekreci IgA a tím oslabí slizniční bariéru, která je jednou z prvních v obraně proti infekci. Dále je to ovlivnění mikrobiomu, který má prokazatelný vliv na vývoj imunitního systému a nejenom toho. Tento efekt je samozřejmě dlouhodobý a zatím si ho mnoho lékařů nepřipouští, ale na druhé straně se diví, kolik přibývá dětí s různými formami poruch imunity, idiopatickými střevními záněty apod.

Jaké jsou chyby v užívání ATB? Např. nedobrání léků.

Největší chybou je jejich nesprávné použití. Antibiotika jsou určena pouze na léčbu bakteriálních infekcí, a to že se často nevyšetří příčina onemocnění a „pro jistotu“ se nasadí antibiotika považuji za nehorázné hazardování. Mezi chyby určitě patří též pozdní nasazení, nerespektování PK/PD parametrů antibiotik, nezvážení nežádoucích účinků, polyfarmacie, nedostatečné dávkování, zbytečně dlouhé podávání a ze strany pacienta je to určitě to „nedobrání“, když má pocit, že je mu lépe.

Proč se musí ATB dobírat, když už je nám lépe?

To, že je nám lépe ještě neznamená, že byla infekční noxa zcela zlikvidována a je třeba užívat antibiotika stanovenou dobu, abychom předešli riziku opětovného vzplanutí infekce. Množství bakteriálních buněk, způsobujících infekci je obrovské a my se snažíme jejich počet eliminovat co nejvíce, v okamžiku, kdy vysadíme antibiotikum a náš imunitní systém není zcela schopen se s infekcí vyrovnat, tak se vrátí a ještě může být vyvolaná rezistentními buňkami, které nebyly zlikvidovány tou imunitní reakcí.

Jak a kdy poznáme, že nám byla předepsána nevhodná ATB?

Záleží na tom, co považujeme za „nevhodná“ antibiotika. Jestli se na to díváme z pohledu nežádoucích účinků, tak to poznáme snadno, jakmile se tyto objeví. Výskyt nežádoucích účinků u konkrétního pacienta nejde predikovat v případě prvního podání, i když ošetřující lékař provede podrobnou anamnézu. Jestli jsou antibiotika nevhodná, protože nejsou zvolená cíleně na naši infekci, tak to poznáme nejdříve za 48 hod, kdy by většina běžných antibiotik používaných na terapii komunitních infekcí měla začít účinkovat.

Mohou užívat ATB i kojenci a jsou ATB dostatečně šetrná pro tyto nejmenší děti?

Některá antibiotika jsou vhodná i pro kojence, především betalaktamová antibiotika. Jsou pro ně stejně šetrná jako pro ostatní pacienty. Vždy musíme zvážit riziko užívaní antibiotik a jeho přínos v léčbě infekce, zvláště v případě život ohrožujících infekcí, jako např. bakteriální meningitida, kde by váhání a zvažování teoretických nežádoucích účinků mohlo vést k ohrožení života pacienta.

Co jsou chemoterapeutika a existují šetrnější varianty pro dítě než ATB?

Chemoterapeutika jsou léky užívané k léčbě infekcí. Látky v mnohém připomínající antibiotika, ale jsou čistě syntetického původu, např. sulfonamidy či chinoliny. Rozhodně se nedá říci, že by chemoterapeutika byla šetrnější formou než antibiotika.

Mohou homeopatika nahradit ATB?

To si nemyslím. Velká část infekcí je samouzdravných, např. streptokoková tonzilofaryngitida, ale penicilin dáváme z důvodu prevence tzv. poststreptokokových sterilních následků jako je glomerulonefritida nebo revmatická horečka. Ale je to na odpovědnosti každého z nás…

Děkujeme, Vaše redakce.